Jak uvedl turecký ministr obrany Yasar Gular, Turecko jedná o nákupu 40 stíhaček Eurofighter Typhoon. Ankara prozatím jedná pouze se Spojeným královstvím a Španělskem, tedy dvěma zeměmi konsorcia Eurofighter. Nákup totiž až doposud blokuje Německo.
Přání Turecka nakoupit letouny Typhoon není žádným překvapením. Po vyřazení země z programu F-35 v roce 2019 se Ankara zaměřila na vlastní program stíhacích letounů 5. generace TF-X, jehož výsledkem má být víceúčelový letoun Kaan. Do jeho nasazení však pravděpodobně uplyne ještě mnoho let, během nichž bude turecká flotila 250 letounů F-16 a 50 letounů F-4 Phantom II modernizovaných na standard Terminator potřebovat podporu přechodného řešení.
Vyhazov z programu F-35
Dne 18. června 2018 schválil americký Senát návrh zákona, který blokuje převod stíhaček F-35 do Turecka. Zákaz byl stanoven kvůli obavám ze záměru Turecka pořídit ruský systém protivzdušné obrany S-400, který by údajně ohrozil utajované systémy letounů F-35. Dne 10. dubna 2019 turecký ministr zahraničí zopakoval, že nákup S-400 pokračuje podle plánu, a naznačil, že by se Turecko v případě krachu obchodu s F-35 mohlo poohlédnout také po ruských stíhačkách, konkrétně Su-34 a Su-57. V červnu 2019 bylo oznámeno, že se Spojené státy rozhodly zastavit výcvik dalších tureckých pilotů na F-35.
Po dodání ruských systémů protivzdušné obrany S-400 v červenci 2019 Spojené státy oznámily, že Turecko bude z programu F-35 vyřazeno. Kromě zákazu výcviku pilotů a dodávek letounů tento krok zahrnoval také postupné vyřazení Turecka z dodavatelského řetězce.
USA nebo Evropa?
Turci nyní žádají USA o schválení prodeje 40 letounů F-16C/D nejnovější verze Block 70/72 a 80 balíčků pro modernizaci letounů F-16C, které již vlastní, na verzi V. Hodnota takového kontraktu by činila až 20 miliard dolarů. To je značná částka jak z pohledu výrobce, společnosti Lockheed Martin, tak z pohledu Spojených států samotných. Američané však na dohodu důsledně odmítají přistoupit. V této situaci si Turci chtějí souhlas americké vlády vynutit, a proto nejenže svázali nákup nových F-16 se souhlasem s rozšířením NATO o Švédsko, ale zároveň učinili dotaz na možnost nákupu stejného počtu evropských stíhaček Eurofighter Typhoon.
Typhoon zatím nemá prakticky žádné prodejní úspěchy, kromě nedávné objednávky Španělska na 45 letadel. Na druhou stranu, pokud jde o export mimo země konsorcia, úspěchy jsou skromné. Je tomu tak z mnoha důvodů, v posledním případě například Německo nesouhlasilo s prodejem 48 Typhoonů Saúdské Arábii. Důvody byly veskrze politické, Saúdská Arábie je sice spojenec Západu, ale je také všechno jiné než svobodná země. Podle evropských měřítek nejsou v zemi dodržována lidská práva a demokratické standardy. Nyní Německo nesouhlasí s vyzbrojováním Turecka kvůli jeho chování, v tomto případě agresivní zahraniční politice. Stačí zmínit jeho angažovanost v posledních letech v Libyi, Sýrii, Iráku nebo v konfliktu Arménie s Ázerbájdžánem, stejně jako jeho pokračující spory s Řeckem. V posledních letech se Turecko staví stále více proti svým spojencům z 20. století.
Typhoon
Příběh letounu Eurofighter Typhoon začíná v 80. letech 20. století, kdy se zrodil z potřeb několika evropských vzdušných sil. Několik zemí potřebovalo vyspělý stíhací letoun pro vzdušnou nadvládu. V tomto období došlo k významnému technologickému pokroku v oblasti letectví a výzbroje. Proces vývoje však nebyl bez problémů, protože zahrnoval koordinaci několika zemí. Každá z nich přitom měla své jedinečné průmyslové a strategické zájmy. Na letounu například od začátku spolupracovala Francie, která se však později od společného vývoje oddělila a vyvinula letoun Rafale. Zřejmě i proto jsou si oba letouny tak podobné.
Konstrukce letounu Typhoon vznikla s důrazem na kvalitní aerodynamiku a výkonnou avioniku. Je vybaven delta křídlem a konfigurací s předkřídly. Ty poskytují výjimečnou manévrovatelnost a obratnost, jež jsou klíčové pro souboje na blízkou vzdálenost. Letoun je poháněn dvěma motory Eurojet EJ200, které nabízejí pozoruhodný poměr tahu k hmotnosti. Motory mimo jiné umožnují letouny nadzvukový let bez použití přídavného spalování.
Modernizace
Z technického hlediska je Typhoon vybaven nejmodernějšími systémy. Například radar Captor nabízí schopnost detekce a sledování na velké vzdálenosti, navíc je v posledních variantách obměňován za výkonný AESA typ Captor-E. Výkonu ve vzdušném boji napomáhá také integrace výkonného systému přilbového zaměřovače.
Typhoon byl původně navržen jako stíhací letoun pro vzdušnou nadvládu, ale vyvinul se ve víceúčelovou platformu. Může se zapojit do vzdušného boje, pozemního útoku a průzkumných misí, brzy budou realizovány také návrhy na verzi letounu určenou pro elektronický bon. Tuto přizpůsobivost umožňuje jeho pokročilá elektronika a široká škála zbraňových možností, od raket vzduch-vzduch až po přesně naváděné bomby.
Turecké rozhodnutí
O jaké letouny bude dál Turecko usilovat se zřejmě dozvíme brzy. Dá se předpokládat, že pro Turky by bylo nejlepší netříštit síly a modernizovat a rozšířit svou flotilu letounů F-16. Takovému postupu by napovídal fakt, že jeden z výborů tureckého parlamentu již schválil vstup Švédska do NATO napovídá, že Pokud však budou Spojené státy neoblomné, úprk k evropskému řešení jistě nebude jen planou pohrůžkou, ale reálnou možností řešení celého problému.