Starověký řecký básník Archilochos kdysi v roce 648 př. n. l. napsal: „Nic už nemůže být překvapivé, nemožné nebo zázračné, když Zeus, otec Olympu, udělal z poledne noc a skryl světlo zářícího Slunce.“ Fascinace úplnými zatměními Slunce, jako je to, které se očekává 8. dubna, přetrvává po staletí. Dnes tyto nebeské události chápeme jako výsledek vesmírné náhody, kdy Měsíc zakryje Slunce z pohledu Země. Ve starověku však byla příčina záhadou, přesto byly tyto události pečlivě zaznamenávány, což vedlo ke vzniku nového vědního oboru – astroarcheologie neboli archeoastronomie.
Astroarcheologie využívá astronomické záznamy k datování významných historických událostí. Úplná zatmění Slunce slouží k tomuto účelu jako vynikající nástroj díky své vzácnosti a specifické viditelnosti. Na určitém místě na Zemi dochází k úplnému zatmění Slunce v průměru každých 375 let. Když k němu dojde, je viditelné pouze jako úplné zatmění na úzké dráze na Zemi. Tato jedinečná kombinace času a místa umožňuje vědcům přesně určit datum zatmění zaznamenané starověkými civilizacemi, píše The Conversation.
Archeoastronomy Uses The Rare Times And Places Of Previous Total Solar Eclipses To Help Us Measure History #Archeoastronomy#Uses#Rare#Times#Places#Previous#Total#Solar#Eclipses#Help#Measure#History… https://t.co/YuZdIOuKs9
— MENAFN Business (@MENAFN) March 11, 2024
Například záznam o úplném zatmění Slunce, k němuž došlo za úsvitu, ve starověkých čínských textech týkajících se krále Yi pomohl určit počátek jeho vlády. Jedno z nejstarších zaznamenaných zatmění je zapsáno na hliněné tabulce z města Ugarit v dnešní Sýrii. Město bylo zničeno krátce po zatmění, takže tabulka je jedním z posledních záznamů z tohoto místa. Vědci datovali tabulku a zatmění do 5. března 1222 př. n. l., tedy před více než 3 000 lety, přičemž planeta Mars byla viditelná v blízkosti zatmělého Slunce. Tento záznam potvrzuje, že Ugarit padl krátce po tomto datu.
Předpovídat budoucí zatmění nebo sledovat dráhy historických zatmění však vyžaduje znalost polohy Slunce, Měsíce a Země. Problém spočívá v tom, že tyto polohy nejsou konstantní. Gravitační přitažlivost Měsíce způsobuje příliv a odliv Země, což vede k postupnému vzdalování Měsíce od Země a pomalému prodlužování délky pozemského dne. V průběhu staletí se tento zlomek sekundy za den nahromadí na několik hodin, což ovlivňuje datování historických zatmění. Při datování historických událostí pomocí zatmění je proto nutné použít korekci.
Dobře zdokumentovaná zatmění Slunce umožňují sledovat délku dne na Zemi v průběhu staletí. Na základě časového určení zatmění za posledních 2 000 let vědci zmapovali délku zemského dne za stejné období. Příčina občasných výkyvů ve zpomalování zemské rotace však zůstává záhadou.
V souvislosti s tím plánuje fyzik v důchodu z Nového Brunšviku vypustit výškový balón, aby pořídil snímky nadcházejícího úplného zatmění Slunce 8. dubna. Naváže tak na tradici od mise Gemini 12 v roce 1966, kdy několik vyvolených bylo svědky těchto úchvatných nebeských událostí z oběžné dráhy nebo pozorovalo přechod měsíčního stínu přes Zemi.