Počítačová tomografie umožňuje otevírat lidská těla neinvazivní formou. To znamená, že s pomocí této metody mohou vědci zkoumat mumie, aniž by je poškodili. Výzkumníci z Německa teď právě takto „rozbalili“ trojici jihoamerických mumií. Odhalili přitom příběh o dvou brutálních vraždách. Napsal o tom web EurekAlert!
V Jižní Americe panují velmi suché podmínky. Mrtvá těla proto procházejí místo rozkladu přirozenou mumifikací. Vědci v Německu nyní zkoumali nejmodernějšími metodami trojici jihoamerických, přirozeně mumifikovaných těl z předkolumbijské éry, uložených v německých muzeích.
„U dvou ze tří jihoamerických mumií, které jsme zkoumali pomocí 3D CT, jsme našli známky smrtelných traumat,“ uvedl pro server EurekAlert! patolog z mnichovské kliniky Bogenhausen Andreas Nerlich. „Kdyby těmito pozůstatky byly pouhé kostry, nedala by se tato smrtelná zranění zjistit,“ dodal.
How frequent was violence in prehistoric human societies? One way to measure this is to look for trauma in prehistoric human remains. https://t.co/lzXHZZrD9c
— Ancient Pages (@AncientPages) September 9, 2022
První mumie z Philippsovy univerzity v Marburgu představuje muže, který patřil ke kultuře Arica, a který žil na dnešním území Chile. Na jeho plicích vědci našli známky těžké tuberkulózy. Zemřel ve věku 20 až 25 let a podle radiokarbonového datování mezi lety 996 a 1147 našeho letopočtu.
Další dvojice mumií pochází ze švýcarského Muzea umění a dějin v Delémontu. Podle studie zveřejněné v časopise Frontiers in Medicine jde o muže a ženu žijící v oblasti Arequipa v dnešním jihozápadním Peru. Muž zemřel mezi lety 902 a 994 a žena mezi lety 1224 a 1282.
Stopy po brutálním násilí
V případě obou mužských mumií vědci našli stopy po brutálním násilí, které vedlo k okamžité smrti. V prvním případě muž zemřel na těžký úder do hlavy a bodnutí nějakým bodným nástrojem do zad od jednoho či dvou útočníků.
Druhá mužská mumie zahrnuje „masivní trauma krční páteře“, které představuje pravděpodobnou příčinu smrti. Muže nejspíše zabil silný úder do zátylku.
Ženská mumie také vykazovala stopy poškození. V tomto případě se však vědci domnívají, že k nim došlo až posmrtně během pohřbívání.
Jakkoliv působí tato zjištění děsivě, platí za důležitá pro pochopení života starověkých civilizací a toho, jak spolu lidé vycházeli. Mumie nám toho přitom mohou říci mnohem více než pouhé kostry.
„Studium mumifikovaného materiálu může odhalit mnohem vyšší míru zranění, hlavně těch úmyslných, než studium koster,“ řekl Nerlich.