Sebe pasují do pozice bezchybného, štědrého či ublíženého. Vás do role viníka. Hrají si s city druhých. Snaží se deformovat jejich myšlenky, prosazovat své zájmy, posilovat své ego. Tohle je řeč manipulátora. Momenty, kdy je třeba se bránit!
Toto jsou věty, kterými manipulátor získává moc nad svou obětí:
Tolik jsem ti obětoval!
Velmi zákeřný argument. Ano, dotyčný pro vás v minulosti možná něco přínosného udělal. Koupil vám auto, odkázal barák, pomohl, když vám bylo nejhůř… Má vás tím v hrsti. Za to, že vám v jednu chvíli prokázal dobro, si nárokuje doživotní povolenku po vás šlapat.
Když se vytasí s touto větou, může chtít prakticky cokoli a cokoli si dovolit. Opravdu? Ne, vše bychom si neměli nechat líbit. Ani od toho, co „nám kdysi pomohl“.
Jestli neuděláš, co ti řeknu, už se mnou nepočítej.
Aneb kdo není se mnou, je proti mně. Doslova vyděračská manipulativní taktika. Například – nepřestaneš-li se bavit se svým ex (kterého já neuznávám), nebudu ti půjčovat auto, hlídat děti a platit ti jógu. (Vyhrožuje matka své dceři na mateřské.)
Slabý článek, jakým je rozvedená matka s malými dětmi, snadno podlehne. Je to však začátek pekla všech zúčastněných.
Tohle je přesně pro tebe!
Zdánlivě nevinný způsob manipulace. Představte si například věc, kterou byste si nikdy dobrovolně nepořídili a nepotřebujete ji. On vás ale naléhavými argumenty přesvědčí, že právě to je pro vás nejlepší. Snažíte se všemožně vzdorovat. Ale nakonec rezignovaně kývnete.
Trochu proto, že už si vlastně sami nejste jisti, co chcete a trochu proto, ať máte od něho klid. Až v reálu zjistíte, že jste se přece jen měli řídit svojí hlavou. Vyhodili jste třeba spoustu peněz za něco, co nevyužijete. A ten dobrák? Vám to nezaplatí.
Když uděláš, co jsem ti řekl, odměním tě.
Další způsob, jak docílit, aby druhý jednal podle nás. „Když budeš mít dítě (a já vnoučata), dostaneš ten byt po babičce. Jinak vše dostane tvoje sestra.“ Prosazování svých zájmů prostřednictvím „odměn“.
Za tak vážným rozhodnutím, jako je zplození potomka, by ale nejspíš neměla být pouhá vidina majetku, nemyslíte? Vlastně bychom neměli dělat nic, co je nám proti srsti. To ale manipulátora nezajímá.
Ten špatný jsi TY!
Možná se k vám on nezachoval hezky. Zranil vás na duši. Prokazatelně vám ubližoval a vy se dosud zotavujete z utržených ran. Manipulátor ve vás ale během chvíle, omíláním stále stejných, nesmyslných argumentů, dokáže vzbudit pocit, že tím špatným jste vy.
A on – svatoušek se svědomím čistým jako lilie. Oběť pod tíhou obvinění pak nemá daleko ke zhroucení.
Tohle si ke mně nemůžeš dovolit.
Nouzový výkřik manipulátora. Když „uhodíte hřebíček na hlavičku“ a pojmenujete jeho špatné činy. On by nikdy nepřiznal svoji chybu, a tak ve chvíli, kdy ho zaženete do úzkých, obrátí vinu na vás slovy – co si to vůbec dovoluješ. Jsi drzý/drzá – a tím to hasne.
Oběť sklopí uši, kaje se za svou troufalost. Agresor – manipulátor opět zůstává v pozici nedotknutelného krále.
Za to, jak na tom jsem, můžeš ty!
Své nezdary svalovat na druhé. To je styl manipulátora. Například. Za to, že jsem nyní bez peněz, mohou mí rodiče, protože mě „dali na nedostatečně výnosný obor“. Nebo. K té nevěře jsi mě donutil/a ty, tím, že jsi se mně málo věnoval/a. A takto bychom mohli pokračovat donekonečna.
Vždy je v jeho očích viníkem druhá strana. Ani tohle si ale nenechme namluvit. Zodpovědný za své činy je každý sám.