Katakomby pod povrchem tureckého území Kappadokie byly vyhloubené asi před 3 500 lety. Zcela náhodou je objevil místní obyvatel Omer Demir, když vyháněl slepice ze svého sklepa. O starobylém skalním městě Elengubu, dnes známém také jako Derinkuyu, píše History hit či Daily Star.
Omerovi Demirovi se zatoulaly slepice do sklepa a on se je snažil odtamtud vyhnat. Jenomže jedna vběhla do skuliny ve zdi. Omer tedy proboural větší otvor, aby se k ní dostal. Objevil chodbu, která ho přivedla k jednomu z nejneuvěřitelnějších náhodných historických objevů století – podzemnímu městu Derinkuyu. Stalo se tak v roce 1963.
He was chasing his chickens when he made the discoveryhttps://t.co/LEEOpuxZIf
— Daily Star (@dailystar) June 15, 2023
Podzemní tunely města Derinkuyu, vytesané do měkké horniny, sahají do hloubky kolem 80 metrů. Uvnitř je celkem 18 podzemních pater. Bylo zde ubytováno asi 20 000 lidí. Nechyběl tu kostel, škola, obytné prostory a další veřejné plochy pro lidi, kteří tam v té době přebývali. V Derinkuyu mysleli na všechno. Má i komunikační síť propojující ho s vnějším okolím v podobě dalších měst, která byla později také odhalena.
Vchody jako úzké studny
„Domy byly postaveny pod zemí, vchody do nich byly jako úzké studny, které se dole rozšiřovaly. Muži sestupovali po schodech. Uvnitř domů byly kozy, krávy, ovce, drůbež s mláďaty…„ cituje Daily Star řeckého historika Xenofóna, který podzemní město popsal jako první ve svém díle De ho Anabasis. Nikdo dodnes neví, jak a proč toto město vzniklo. Je však zřejmé, že to bylo pro obyvatele bezpečné útočiště, kam se dokázali ukrýt v případě nebezpečí. Využívali i speciální zátarasy vchodů a nouzové východy, kterými se mohli dostat ven.
Jak uvádí History hit, jeskyně byly původně útočištěm domorodců – osmanských tureckých muslimů. Ve 20. století je pak využívali pronásledovaní kappadokští místní. Jeskyně byly opuštěny, až když Turecko v roce 1923 vyhnalo své křesťanské obyvatelstvo do Řecka. V roce 1969 byla zhruba polovina podzemního města zpřístupněna veřejnosti.
„Navzdory dohadům ohledně architektů města panuje všeobecná shoda, že podzemní metropole sloužila k ukrytí svých obyvatel před nepřáteli. To bylo obzvláště důležité během byzantského období, kdy křesťané utíkali před svými římskými pronásledovateli. Když se do Kappadokie dostali křesťané a objevili město, rozšířili a upravili jeho stávající struktury přidáním kostelů, škol, vinařství a dalších místností, které vyhovovaly jejich potřebám. Odhaduje se, že by Derinkuyu mohlo najednou uživit až 20 000 obyvatel a jejich zvířat,“ říkají odborníci z Made In Turkey.
Celkem 250 podzemních měst
VKappadokii bylo od té doby nalezeno více než 250 takových podzemních sídel. Všechna s jeskynními modlitebnami a mnohá z nich propojená právě s Derinkuyu. Například s vedlejším městem Kaymakli ho spojuje 8 km dlouhý tunel. Derinkuyu je však stále největší a nejvyhlášenější z nich. Mohlo by mu konkurovat jen jedno kappadocké podzemní sídliště ukryté pod hradem z byzantské doby v hlavním městě provincie Nevşehir, objevené v roce 2013. Spekuluje se, že je ještě o třetinu větší.