Nezničitelné partnerské vztahy, které stojí na pevném základě – upřímné osudové lásce. Právě takové se podle všeho rodí mezi 20. a 30. rokem našeho života. Je šance najít „toho pravého“ i později?
Říká se, že na lásku nikdy není pozdě. Že kvete v každém věku. To jistě ano. Výpovědi lidí ale jasně nasvědčují, že ty nejsilnější partnerské vztahy nejčastěji vznikají ve věku kolem dvaceti let.
Známost do třiceti jako norma
„Mně bylo 23, jemu 24. Jsme spolu desátý rok,“ píše @Margery v internetové diskuzi na téma „v kolika letech jste se poznali“. „S manželem jsem od 25, první dítě ve 30. Kamarádka usilovně hledala, dlouho nenacházela někoho spolehlivého atd. Našla ve 30, dítě ve 32,“ svěřila se @Soňa. „Já ve 23, současný partner (a doufám, že už definitivní). Ale už jsem předtím měla jeden delší vztah, ze kterého mám prvního syna,“ píše @Kris Tina. „Mně bylo 21 a manželovi 24. Jsme spolu 12 let,“ říká žena s nickem @Panikockova. „S manželem jsme se poznali, když jemu bylo 13 a mně 12 let. Dohromady jsme se dali o spoustu let později,“ píše @Michaela02993. „Já 26, on 25…“ uvedla uživatelka @Dedrichov.
„Já jsem s partnerem od mých 14 let. Jemu bylo 16. Jsme spolu 11. rokem, máme roční dceru, příští týden svatbu,“ pochlubila se @Darkep. „My jsme se poznali, když mi bylo 27, manželovi 29, svatba v mých 30, první dítě ve 32“ – @Zoe 1. V podobném duchu se nese i ženská anketa „V kolika jste našly toho pravého.“ Drtivá většina seznámení spadá do rozmezí věku dvaceti až třiceti let. Má to ale háček. Páry, které se daly dohromady opravdu hodně brzy (v „nácti letech“), mají tendence se v budoucnu rozcházet.
Riziko mladé lásky
Chybí tam totiž důležité období „vybouření“. Svoboda, nezávislost, poznávání jiných mužů a žen, kdy si člověk srovnává priority a hodnoty. To se někteří pak snaží dohánět během partnerského soužití mimomanželskými milostnými úlety. Což je hřebíčkem do rakve každého vztahu.
Období experimentování ale nesmí trvat zase příliš dlouho. Čím starší jsme, tím hůře se nám přizpůsobuje druhému. Na protějšku hledáme mouchy více, než tomu bylo v pružných dvaceti+, kdy jsme vše brali s lehkostí a tolik „neřešili“. Nejtrvalejší svazky dle ankety tedy nejčastěji vznikají mezi dvaceti a třiceti lety.
Je tu také touha se ke známostem z tohoto období vracet. Mnoho párů, které se v průběhu let rozešlo, stejně po čase zjišťuje, že k sobě stále tíhnou. Prostě k sobě patří. „Ten první“ – Pepa ze střední, byl stejně nej a jen toho doopravdy miluju. Podle psychologů jsme totiž v mladém věku více schopni navázat ten nejhlubší citový vztah, který už nic dalšího nepřebije. Dotyčný zůstává zakořeněn v našem srdci. Právě tak vzniká „láska na celý život“.
Poslední vlak
Ale stejně jako u všeho, i tady výjimka potvrzuje pravidlo. Víme i o ženě, která potkala životního partnera ve čtyřiceti. Během let svého největšího rozpuku, kdy kypěla mládím a čirou dívčí krásou, se ve vztazích bezradně plácala. Od nezdaru k nezdaru. Už ztrácela naději, že se jí vůbec kdy povede založit rodinu. Všechno se rozjelo po čtyřicítce. Velmi záhy otěhotněla a dnes je, i když ve vyšším věku, šťastnou maminkou zdravé holčičky, ve spokojeném manželství. A proto – ať je vám, kolik je vám – nic není ztraceno!