Doby ledové, vulkanická aktivita, dopad asteroidu, posuny slunečního záření. Země zažila nemálo klimatických změn. Ale jak to, že se na ní stále daří životu? Podle vědců svede naše planeta regulovat a stabilizovat vlastní teplotu v rozsáhlých časových horizontech, napsal web ScienceAlert.
Zemi již potkala nejedna katastrofa, která převrátila její klima vzhůru nohama, a přitom stále hostí život. Život za svou existenci v posledních 3,7 miliardy let vděčí „stabilizační zpětné vazbě“, kterou vědci zmiňovali již dříve, ale až nyní ji přímo dokázali, uvádí server ScienceAlert.
Vědci analyzovali nashromážděná paleoklimatická data mapující posledních 66 milionů let a použili matematické modelování, aby zjistili, zda dokáže naše planeta omezit teplotní výkyvy jedním či více faktory. Výsledky výzkumu publikoval časopis Science Advances.
Earth Can Stabilize Its Own Climate, But Not Quickly Enough to Help Us https://t.co/Ey6JYnLFdL
— ScienceAlert (@ScienceAlert) November 17, 2022
„Máte planetu, jejíž klima bylo vystaveno tolika dramatickým vnějším změnám,“ řekl klimatický vědec Constantin Arnscheidt z Massachusettského technologického institutu (MIT). „Jak život po celou tu dobu přežil?“ tázal se na dosud nezodpovězenou otázku výzkumník.
„Jedním argumentem je, že potřebujeme nějaký druh stabilizačního mechanismu, abychom udrželi teploty vhodné pro život,“ pokračoval Arnscheidt. „Nikdy však nebyla existence tohoto mechanismu prokázána.“
Život za existenci vděčí částečně i náhodě
Když křemičitany zvětrávají a erodují, dochází k vystavení hlubších vrstev minerálů atmosféře, popisuje výzkum klíčový proces. Nastávají chemické reakce, při nichž probíhá zachytávání oxidu uhličitého z atmosféry.
Čím více oxidu uhličitého proudí do atmosféry, tím se zvyšuje množství exponovaných křemičitanů, které odstraňují ještě více oxidu uhličitého z ovzduší, čímž pak zase omezují větší zvětrávání v budoucnosti.
Bez tohoto rovnovážného procesu by podle vědců procházela Země stále extrémnějším kolísáním teplot, kvůli čemuž by se postupně stal život neudržitelným. Vědci tvrdí, že pochopením minulosti Země lze pochopit i její budoucnost.
„Do určité míry to je jako vaše auto uhánějící po silnici, a když šlápnete na brzdu, dlouho kloužete, než zastavíte,“ popsal mechanismus geofyzik Daniel Rothman.
Zvětrávání křemičitanů ale pokrývá „pouze“ stovky tisíc let. V průběhu více než milionu let takových mechanismus výzkumníci nezaznamenali. Život na Zemi tedy přetrvává částečně i díky náhodě, že výkyvy teplot během delších období tento proces nepřerušily. Zvětrávání nicméně stačí k udržení stability v relativně krátkodobém časovém horizontu.
Je pravděpodobné, že život díky stabilizačnímu procesu přečká jakékoli škody způsobené člověkem. Ten tu však už dost možná nebude, aby jej mohl pozorovat.