Brigitte Bardot zemřela v neděli ve věku 91 let, uvedla její nadace. Herečka se stala světovou ikonou už v padesátých letech, když prorazila filmem A Bůh stvořil ženu. V paměti diváků zůstává jako symbol svobody, provokace a neuhlazené energie, která tehdy na plátnech působila jako zjevení.
Bardot se narodila 28. září 1934 v Paříži. V dětství je popisována jako stydlivá a nejistá, nosila brýle a měla řídké vlasy. Už v patnácti se ale objevila na obálce časopisu Elle a modeling ji rychle přivedl k filmu. V pouhých 21 letech šokovala cenzory i publikum a její kariéra se rozjela naplno.
Průlom přišel v roce 1956. Film A Bůh stvořil ženu natočil Roger Vadim, tehdy její manžel. Bardot v něm ztělesnila osvobozenou ženskost a skandál její slávu jen posílil. Postupně se z ní stal symbol Francie 50. a 60. let, který přesáhl hranice kinematografie.
And God created Woman… and the world never forgot her
Brigitte Bardot, icon, rebel, and animal rights pioneer, has passed away at 91. Her legacy burns brighter than ever
Rest in peace, BB. 1934–2025 pic.twitter.com/vkPkqYJBKW
— Parisian Aesthetics (@Parisianaes1) December 28, 2025
Z filmové hvězdy tváří Marianne
Bardot inspirovala umělce i hudebníky. Jako patnáctiletý o ní napsal první píseň Bob Dylan, Andy Warhol pak vytvořil její portrét. Simone de Beauvoir ji v roce 1959 oslavila jako osobnost, která „se nesnaží skandalizovat“ a „následuje své sklony“. Bardot se stala symbolem proměny společenských nálad i rolí žen.
V roce 1969 se její rysy objevily jako předloha pro Marianne, personifikaci Francouzské republiky. Její tvář se pak objevovala na bustách, známkách i mincích. Zároveň ale začala stále víc narážet na temnou stránku slávy. Popisovala pocit vězení a říkala, že takhle už dál žít nemůže.
Útěk ze záře reflektorů ke zvířatům
Bardot natočila poslední film v roce 1973 a s herectvím skončila. Kino tehdy označila za „prohnilé“ a stáhla se do Saint Tropez. Tam se obklopila zvířaty a našla v nich nový smysl života. V roce 1986 založila nadaci na ochranu zvířat a na její podporu prodávala osobní věci i suvenýry.
Vystupovala proti krutosti ke zvířatům, podporovala známé aktivisty a neváhala vyhrožovat odchodem z Francie kvůli sporům o welfare. Odjela i do Arktidy protestovat proti zabíjení mláďat tuleňů a kritizovala pokusy na zvířatech. V roce 2007 řekla: „Člověk je nenasytný predátor.“ Její druhá kariéra tak získala stejně ostré obrysy jako ta filmová.
Současně se ale stále víc dostávala do střetu s veřejností kvůli politice. Její výroky o imigraci, islámu a homosexualitě vedly k opakovaným soudním trestům za podněcování rasové nenávisti. Mezi lety 1997 a 2008 ji francouzské soudy pokutovaly šestkrát. V roce 1992 se provdala za Bernarda d’Ormale, spojeného s krajní pravicí, a později podporovala Jean-Marie Le Pen i Marine Le Pen.
Navzdory kontroverzím zůstala Bardot ikonou, která přežila vlastní dobu. Média se vracela k jejímu stylu, účesu i filmům, zatímco dokumenty a knihy dál připomínají její vliv na francouzskou kulturu. V rozhovoru na jaře 2025 odmítla, že by byla symbolem sexuální revoluce, a dodala: „Feminismus není moje věc. Mám ráda muže.“