Dva roky žili v temnotě a strachu. Teď se znovu učí chodit po ulici, jíst u stolu a objímat své blízké. The New York Times přinesl svědectví o Izraelcích, které po dlouhém vyjednávání propustil Hamás ze zajetí v Gaze.
Eitan Horn z města Kfar Saba ztratil téměř polovinu své váhy. V tunelech pod Gazou musel při přesunech pochodovat celé hodiny. Přesto po návratu domů vystoupil z auta bez pomoci a usmíval se. Lidé ho vítali izraelskými vlajkami a potleskem.
Další propuštěný, Elkana Bohbot, se podle své ženy vrátil s těžkými bolestmi břicha. Jeho únosci se ho prý krátce před propuštěním snažili „vykrmit“ po měsících, kdy sotva jedl. Jiný z navrácených, Yosef-Chaim Ohana, byl v zajetí tak dlouho, že po návratu přiznal, že nikdy neslyšel o ChatGPT.
Návraty domů i první úsměvy
Všichni osvobození byli vyměněni za téměř dva tisíce palestinských vězňů. Do Izraele se dostali vyčerpaní, bledí, ale živí. „Každý z nich si prošel nepředstavitelnými hrůzami,“ upozornil profesor Itai Pessach z nemocnice Sheba, kde se část rukojmích zotavuje. Podle něj budou potřebovat měsíce až roky, aby se uzdravili fyzicky i psychicky.
Někteří bývalí zajatci už nemocnici opustili. Pianista Alon Ohel si po dvou letech ticha v tunelech znovu sedl ke klavíru, i když stále čeká na operaci oka. Jiní se učí znovu prožívat obyčejné věci, třeba jíst příborem nebo vychutnat si západ slunce u moře.
„Jako bych se znovu narodil“
Rom Braslavski, který byl držen sám téměř celé dva roky, popsal svůj návrat jako „znovuzrození“. Když dostal nový telefon, přiznal, že vůbec netuší, jak ho ovládat. Bar Kupershtein zase poděkoval všem, kdo se za něj modlili, a dodal: „Nejdůležitější je, že jsem tady. S rodinou, s přáteli, s lidmi, které miluju.“
Jejich příběhy jsou drsné i dojemné zároveň. A připomínají, že i po dvou letech pod zemí může vítězství nad temnotou vypadat úplně obyčejně.