Věčné podezírání, osočování a následné konflikty, urážení… Točíte se v kruhu a nevíte, jak z něho ven. Za partnerskou krizí tohoto charakteru může být i tzv. hypervigilita. Zjistěte, jaké jsou její příznaky i příčiny a jak ji řešit.
Hypervigilita je nadměrné monitorování prostředí a bdělost. Člověk přehnaně reaguje a až neuroticky se zaměřuje na konkrétní věci kolem sebe. V páru pak emoční hypervigilita brání skutečnému uvolnění a vzájemné otevřenosti. Tak zní odborná definice.
Instinkt pro přežití?
Všem živým tvorům na Zemi je tak nějak od přírody dáno a známo, že být ve střehu je důležitou dovedností pro přežití. Ukazuje se ale, že hypervigilita v partnerství může ve skutečnosti napáchat mnohem více škody než užitku. Budování a udržování zdravého vztahu je pak prakticky nemožné.
Když jeden z partnerů pociťuje neustálou ostražitost a nedůvěru k tomu druhému, často to vede ke stresu a zášti. Což může z dlouhodobého hlediska vztah zcela podkopat.
Typické příznaky hypervigility ve vztahu:
Pocit, že neustále hlídáte bezpečí druhého
Hodně se bojíte o svou vlastní bezpečnost
Neschopnost relaxovat nebo být v klidu
Potíže se spánkem v noci
Neustále se cítíte napjatí, ve stresu
Izolujete se od přátel a rodinných příslušníků
Záchvaty úzkosti nebo paniky
Větší konzumace alkoholu ve snaze ulevit psychice nebo užívání léků na uklidnění
Lekavost
Ztrácíte pojem o čase, protože se cítíte neustále zaneprázdněni
Zvýšená citlivost na změny tónu hlasu, řeč těla nebo vztahové narážky partnera
Jak vzniká?
Tato povahová odchylka nevzniká sama od sebe, ani se s ní nerodíme. Objevuje se zpravidla až vlivem nějakého životního podnětu, traumatu, kterým jsme si prošli. Situace, která nás hluboce zasáhla. A pro organismus je obtížné se s ní vyrovnat.
Takový příklad, kdy může propuknout a způsobit potíže: S partnerem se rozejdete kvůli tomu, že vás podvedl. Zkusíte mu dát znovu šanci. Snaha je. On si nasypal popel na hlavu a všechno vypadá růžově. Blýská se na druhé líbánky.
Jenomže do toho vám, jak se říká, „hodí vidle“ právě nesnesitelná potřeba neustálé kontroly. Partnera, jeho aktivit, chování, „co když mi zase bude zahýbat“. Ač se snažíte s druhým vycházet, nemůžete si pomoci.
Svírá vás nervozita a neklid. Což rozhodně není dobrý základ pro fungující vztah. Soužití zatížené hypervigilitou má jen velmi malou šanci na dlouhodobé fungování.
Stále v útoku
Další situaci uvádí psychologický portál Marriage.com. Jeden z partnerů například vysvětluje, co se mu přihodilo v práci a proč se kvůli tomu zdržel. Ten hypervigilní se rozčílí a obviní ho, že si celou věc vymyslel. Napadený se cítí zraněný a stáhne se. Když se později pokusí situaci urovnat, partner s hypervigilitou ho dál sráží a pokračuje v obviňování.
Co může hypervigilitu vyvolat:
Trauma z minulosti – Hypervigilita často pramení z minulých emocionálních zranění nebo traumatických prožitků. Vytváří zvýšenou citlivost vůči potenciálním hrozbám.
Strach z opuštění – Hluboce zakořeněný strach z opuštění/rozchodu, který vede k intenzivní potřebě monitorovat a chránit vztah.
Vnitřní nejistota – Silné pocity méněcennosti nebo nejistoty. Vzniká potřeba neustále se ujišťovat.
Narušená nedůvěra – Zklamání důvěry nebo zrada v minulých vztazích. Nutí k neustálému sledování a zkoumání současného vztahu.
Úzkostné poruchy – Úzkosti obecné nebo specifické úzkosti související se vztahem. Zesilují potřebu neustálé bdělosti a kontroly.
Pomocná ruka
Jak se těmto věcem vyhnout? Jedinou cestou je, pracovat na sobě. Se svou vůlí. Vědomě se snažit zbavit strachu a podezíravosti a místo toho se svým partnerem budovat důvěru.
Pokud dotyčného i tak trápí časté úzkosti nebo záchvaty paniky, je nejlépe si o tom promluvit s odborníkem. Ten může doporučit způsoby, jak strachy a úzkosti ovládat a přivést na cestu k lepšímu duševnímu zdraví.