Sahelanthropus tchadensis je tvor, který žil v Africe před zhruba sedmi miliony let a často se objevuje v debatách o úplně nejstarších „předcích“ člověka. Nová studie teď znovu tvrdí, že se dokázal pohybovat vzpřímeně. Část vědců ale zůstává skeptická a upozorňuje, že důkazů je pořád málo.
Sahelanthropus se stal známým po nálezu fosilií v roce 2001 v čadské poušti Djurab. Už tehdy se objevila myšlenka, že by mohl patřit do lidské linie, tedy mezi tvory blízké předkům lidí po oddělení vývojové větve od šimpanzů. Sporné to bylo hlavně proto, že dlouho chyběly kosti, podle kterých se dá dobře poznat způsob chůze.
A new study revealed three key features that point to bipedalism in Sahelanthropus. https://t.co/WaLo93LUeu pic.twitter.com/XBVsJtePUL
— Interesting Engineering (@IntEngineering) January 3, 2026
V nové studii se tým vedený antropologem Scottem Williamsem z New York University zaměřil na stehenní kost a kosti předloktí. Porovnávali jejich tvary a proporce s kostmi známých homininů a lidoopů a využili i 3D analýzu. Výsledkem je závěr, že Sahelanthropus sice vypadal jako lidoop, ale měl znaky přizpůsobené chůzi po dvou.
Jedním z hlavních argumentů je drobný výstupek na stehenní kosti, takzvaný femorální tuberkulus. Williams říká, že jde o místo úponu nejsilnějšího vazu v těle, který pomáhá udržet stabilitu při vzpřímené chůzi. „Je to důležitá adaptace na bipedální chůzi a pokud vím, našli ji jen u bipedálních homininů,“ uvedl.
Studie zmiňuje i další znaky, které mají souviset s chůzí po dvou, například přirozené natočení stehenní kosti směrem dopředu a uspořádání svalů hýždí, které stabilizují boky při stání a chůzi. Autoři z toho vyvozují, že Sahelanthropus mohl chodit po zemi vzpřímeně, i když zároveň dál využíval stromy pro hledání potravy a bezpečí. Williams to shrnuje slovy, že šlo o tvora, který se přizpůsoboval „pozemské bipedii“, ale stále se na stromy spoléhal.
Ne všichni jsou ale přesvědčení. Paleoantropoložka Marine Cazenave z Max Planck Institute for Evolutionary Anthropology označila důkaz pro vzpřímenou chůzi za „slabý“ a femorální tuberkulus podle ní není přesvědčivý, protože je „velmi nevýrazný“ a navíc v poškozené části kosti. Její kolegyně Rhianna Drummond Clarke sice některé body považuje za zajímavé, ale říká, že je potřeba upřesnit, jestli chůze po dvou sloužila hlavně k pohybu po zemi, nebo spíš v korunách stromů.
Vědci, kteří dlouhodobě tvrdí, že Sahelanthropus byl bipedální, nová data vítají, zároveň ale připouštějí, že bez dalších fosilií se spor definitivně nerozlomí. Williams to glosuje jednoduše: „Je to případ příliš malého množství fosilií a příliš velkého množství badatelů.“