Genetická analýza kosterních nálezů z Evropy odhalila dávnou větev moderních lidí, kteří žili před více než 45 tisíci lety. Tito jedinci sdíleli část své DNA s neandertálci, ale jejich linie zmizela bez potomků. Výzkum nabízí nový pohled na rané migrace a interakce lidských populací.
Vědci z Max Planckova institutu zkoumali ostatky nalezené v Ranisu v Německu a Zlatém koni v Česku. V obou lokalitách objevili pozůstatky lidí, kteří pocházeli ze společného předka a pravděpodobně se pohybovali mezi těmito místy. Jedinec ze Zlatého koně byl spojen s malou populací, která přišla do Evropy z Afriky. Jak uvádí server Daily Galaxy, genetické stopy ukazují na migraci přes evropské stepi.
Oldest modern human genomes sequenced Genomes of seven early #Europeans show they belonged to a small, isolated group that had recently mixed with #Neandertals but left no present-day descendants https://t.co/rLudj4Z8Yx @MPI_EVA_Leipzig pic.twitter.com/X40om0GFI7
— Max Planck Society (@maxplanckpress) December 12, 2024
Genetická data potvrdila, že tyto skupiny nesly asi 2,9 % neandertálské DNA, což odpovídá moderním lidem. Přesto analýza neodhalila žádné známky nedávného křížení s neandertálci, což naznačuje, že tito lidé se setkali s neandertálci již během své migrace z Afriky, informuje Greek Reporter.
Skupiny z Ranisu a Zlatého koně byly malého rozsahu, pravděpodobně zahrnovaly jen několik stovek jedinců. Jejich genetické stopy se neobjevují v pozdějších populacích, což ukazuje, že jejich linie vyhynula. Vědci se domnívají, že za tím mohly stát klimatické změny, konkurence jiných skupin nebo nedostatečné přizpůsobení.
Další výzkum potvrdil, že tyto populace nesly znaky nedávného afrického původu, například tmavou pleť a oči. Přestože některé neandertálské geny těmto lidem pomohly přizpůsobit se chladnému klimatu, například díky vlivu na imunitní systém, jiné genetické kombinace mohly být naopak nevýhodné.
Genetická spojení mezi Ranisem a Zlatým koněm ukazují, že rané lidské skupiny byly nejen mobilní, ale i propojené na velké vzdálenosti. Tento objev zdůrazňuje, že příběh lidstva byl složitý a často poznamenaný zánikem celých větví. Jak uvedl Johannes Krause z Max Planckova institutu, „příběh lidstva není vždy příběhem úspěchu“.