Generativní AI umí člověka pohltit i mimo obrazovku. Caitlin Ner popisuje, jak jí dlouhé hodiny s generátory obrázků postupně rozházely vnímání vlastního těla, spánek i psychiku. V jednom bodě se pro ni „lepší“ AI verze sebe sama stala cílem, který už nešlo vypnout. Následoval manický rozjezd a psychóza.
Caitlin Ner pracovala jako šéfka uživatelské zkušenosti ve startupu s generátorem obrázků. Tvrdí, že na začátku trávila promptováním i devět hodin denně, tehdy ještě s ranými systémy z éry roku 2023. První výsledky na ni působily jako kouzlo, i když postavy často vypadaly pokrouceně a nepřirozeně. Během pár měsíců se to kouzlo změnilo v manii.
Postupně se podle ní měnilo i to, jak viděla samu sebe. Psala, že opakované sledování AI postav jí „začalo zkreslovat vnímání těla a přestimulovávalo mozek způsobem, který byl pro mé duševní zdraví opravdu škodlivý“. Když se generátory zlepšily a ubývalo groteskních chyb, vystřídaly je obrazy nerealisticky štíhlých, bezchybných lidí. „Vidět tyhle AI obrázky pořád dokola mi přepsalo, co považuju za normální,“ vysvětlila. „Když jsem se podívala do zrcadla, viděla jsem něco, co potřebuje opravu.“
Honba za „dokonalou“ verzí sebe sama
Zlom přišel ve chvíli, kdy začala generovat vlastní podobu jako módní modelku. Podle Ner to souviselo i se zadáním firmy, která mířila na publikum z módního prostředí. „Přistihla jsem se, že si myslím: Kéž bych vypadala jako moje AI verze,“ přiznala. „Byla jsem posedlá tím být hubenější, mít lepší tělo a dokonalou pleť.“
Začala kvůli tomu ponocovat a dělat další a další série. Označila to za návykové, protože každý výsledek přinášel „malý výstřel dopaminu“. Ner zároveň uvedla, že bipolární poruchu měla předtím pod kontrolou, jenže nová posedlost ji vtáhla do „manické bipolární epizody“, která pak spustila psychózu.
Popisuje moment, kdy uviděla AI obraz sebe sama na létajícím koni a začala věřit, že skutečně dokáže létat. „Hlasy mi říkaly, ať vyskočím z balkonu, a dodávaly mi jistotu, že to přežiju. Tahle grandiózní představa mě málem dotlačila k tomu opravdu skočit.“
Nakonec se zastavila a obrátila se na blízké. Pomoc vyhledala i u odborníka, který jí měl pomoci dát věci do souvislostí. Ner pak odešla ze startupu a celou zkušenost shrnula jako dlouhodobý digitální návyk. „Teď chápu, že to, co se mi stalo, nebyla jen náhoda mezi duševní nemocí a technologií,“ uvedla. „Byla to forma digitální závislosti z měsíců a měsíců generování AI obrázků.“ Později nastoupila jako ředitelka do PsyMed Ventures, fondu zaměřeného na investice do duševního zdraví, kde se podle popisu objevují i firmy s AI nástroji. Ner dodává, že AI dál používá, ale s větším respektem.