Dámy libující si v domácnosti bez muže vysvětlují svoji spokojenost tím, že si mohou dělat vše po svém. Konec omezování kvůli druhému. Ten pravý důvod je však nejspíš trochu jinde.
Osmapadesátiletá Irena je aktivní, sportovní a k světu vypadající ženou. Ten, kdo by si myslel, že v jejím věku už o muže nezavadí, pletl by se. V okruhu svých vrstevníků, i podstatně mladších, by si mohla vybírat. Mezi nimi i poměrně perspektivní zájemci o vážný vztah. Irena ale říká rezolutní „ne“.
Jako rozvedená čerstvá babička, žijící sama, jen s kočkou, ve vlastním bytě, je spokojená. „Chodím s kamarádkami do divadla, do kavárny nebo vyrazíme na pěší túru, zájezd do zahraničí…“ vyjmenovává. Muž v domácnosti jí prý ke štěstí nechybí.
Jen kamarádství s výhodami
Pozvání na rande ráda přijme. „Mít přítele, proč ne. Ale výhradně na výlety a kulturní akce. A pak ať pěkně maže k sobě domů. Prát a vyvařovat mu nebudu, toho už jsem si užila dost,“ říká žena.

Tento životní styl se v druhé polovině života, zdá se, stává trendem. Být single už neznamená – opuštěná, zoufalá. Ale – volba. Stav, o kterém jsem si sama rozhodla a ve kterém jsem nanejvýše spokojená. Mezi seniorkami se dokonce uchytil oblíbený termín „muž na ven“ a „muž na doma“. (Druhá varianta je považována samozřejmě za tu horší.)
Samé plusy?
Podobně to má i pětapadesátiletá Veronika, která se rozvedla po 22letém manželství. „První půlrok byl divný, ale pak jako by se zvedla opona a já jsem se najednou rozhlédla po světě. Tolik věcí mi předtím utíkalo. Došlo mi to při prvním výběru dovolené. Už se nemusím s nikým dohadovat! Poprvé v životě si to rozhodnu sama. Tohle mě vážně nakoplo, ten pocit svobody je prostě k nezaplacení!“ svěřila se v článku Proženy.cz, který single život po padesátce přímo oslavuje. Především super výhody, že odpadá handrkování o televizní ovladač nebo polohu záchodového prkénka.
Nutno ale podotknout, že ne všichni to vidí stejně. Jsou i ženy, které si život v páru ve vyšším věku naopak hýčkají a užívají.
Věc k zamyšlení
„A není lepší se starat o to, aby vztah s manželem byl pořád hezký a až děti vyletí z hnízda – si tu svobodu užívat společně? Krásná doba – dluhy doplaceny, děti už péči nepotřebují, finančně jsme na tom dobře, a tak si docela užíváme,“ zamýšlí se pisatelka Světlana v internetové diskuzi.
„Máme chuť jít na večeři? Fajn, jdeme – nemusíme shánět hlídání, ani počítat, zda nám vyjde na záliby dětí. Na dovolené se snadno dohodneme, víme, co máme oba rádi. A záchodové prkénko a TV ovladač? Fakt normální lidi rozhodí něco tak podřadného? Nikdo mi nevymluví, že krásný vztah, který po odchodu dětí ještě dostane náboj, je míň než možnost volit kanály na televizi.

Jistě, pokud žena ovdoví, musí se tím naučit žít. Ale zahodit manželství, trvající 30-40 let, jen proto, abych si sama rozhodla, kdy větrat a jaký koupit koberec do předsíně? Tomu neuvěřím. Ty ženy musely něco zbabrat už předtím,“ dodává. (Třeba to, že si špatně vybraly partnera? – pozn. red.)
Dost možná se za potřebou být singl skrývá trochu něco jiného, než je odpor k partnerské blízkosti. Možná fakt, že oproti životu vedle nesnesitelného muže či takového, který nám nevyhovuje a bytostně se nám příčí, je samota rájem a zemi.
Jak výstižně shrnula diskutující Eva – „Hezký život lze žít jak v manželství, tak i single způsobem“.