Francie před dvěma měsíci zažila nejteplejší květen v historii, v některých městech byly naměřeny rekordní hodnoty. Minulý měsíc ji opět zasáhla jarní vlna veder, která postihla také Španělsko, Itálii a další země. Tento měsíc pak extrémně vysoké teploty registrovalo Polsko a další části východní Evropy. Nyní teploty v celé Evropě opět stoupají a od Španělska až po Britské ostrovy dosahují rekordních hodnot nebo se jim blíží a šíří se dál na východ. V mnoha zemích zuří lesní požáry a velkou část kontinentu sužuje dlouhotrvající sucho. A do konce léta zbývají ještě dva měsíce, napsal deník The New York Times (NYT).
Vědci tvrdí, že přetrvávající extrémní horka již letos odpovídají určitému trendu. Vlny veder v Evropě podle nich přibývají co do četnosti a intenzity rychleji než téměř v kterékoli jiné části planety, včetně západní části Spojených států.
Heat waves in Europe are increasing in frequency and intensity at a faster rate than almost any other part of the planet, scientists say.
Here’s why Europe is becoming a heat wave hot spot.https://t.co/uzxHjdowel
— The New York Times (@nytimes) July 19, 2022
Globální oteplování hraje roli, stejně jako v případě vln veder po celém světě, protože teploty jsou v průměru asi o 1,1 stupně Celsia vyšší než na konci 19. století, než se rozšířily emise oxidu uhličitého a dalších plynů, které teplo zadržují. Kromě toho však existují i další faktory, z nichž některé se týkají atmosférické cirkulace vzduchu a oceánů, jež mohou způsobit, že se Evropa stane ohniskem vln veder.
Žádné dvě vlny veder nejsou úplně stejné. Současné spalující teploty, které v pondělí zasáhly Anglii a Wales, byly částečně způsobeny oblastí nízkého tlaku vzduchu ve vyšších hladinách, která se již několik dní zdržuje u pobřeží Portugalska.
Oblasti nízkého tlaku mají tendenci přitahovat vzduch směrem k sobě. V tomto případě zóna nízkého tlaku neustále přitahuje vzduch ze severní Afriky směrem k sobě a do Evropy. „Pumpuje horký vzduch na sever,“ řekl Kai Kornhuber, výzkumný pracovník ze zemské laboratoře Lamonta-Dohertyho, která je součástí Kolumbijské univerzity.
Kornhuber se podílel na studii publikované tento měsíc, která zjistila, že vln veder v Evropě v posledních čtyřiceti letech přibylo, a která tento nárůst přinejmenším částečně spojila se změnami v tryskovém proudění. Výzkumníci zjistili, že k mnoha vlnám veder v Evropě dochází v době, kdy se tryskové proudění dočasně rozdělí na dvě části a mezi oběma větvemi zůstane oblast slabých větrů a vysokého tlaku vzduchu, která je příznivá pro hromadění extrémního vedra.
Efi Rousiová, vedoucí pracovnice Postupimského institutu pro výzkum klimatu v Německu a hlavní autorka studie, uvedla, že současná vlna veder zřejmě souvisí s těmito případy „dvojitého proudění“, které podle ní nad Evropou trvá již dva týdny. To podle Rousiové mohlo vést k vytvoření odříznuté tlakové níže, a také k oblasti slabých větrů nad Evropou, která umožnila dlouhé trvání veder.
Mohou existovat i další důvody, proč se v Evropě objevuje více déle trvajících vln veder, i když některé z nich jsou v současné době předmětem vědeckých diskusí. Přirozená proměnlivost klimatu může ztěžovat vyčlenění konkrétních vlivů, řekla Rousiová.
Kornhuber uvedl, že určitou roli může hrát oteplování v Arktidě, které probíhá mnohem rychleji než v jiných částech světa. S rychlejším oteplováním Arktidy se snižuje teplotní rozdíl mezi ní a rovníkem. To vede k poklesu letních větrů, což má za následek, že se povětrnostní systémy déle udrží.
Existují také náznaky, že změny v jednom z hlavních světových oceánských proudů – v takzvané Atlantické jižní cirkulaci (AMOC) – mohou ovlivnit evropské klima. Rousiová v loňském roce publikovala článek, který pomocí počítačových simulací ukázal, že oslabení tohoto proudu v důsledku oteplování světa způsobí změny v atmosférické cirkulaci vzduchu a povede k sušším létům v Evropě.
Stejně jako v jiných částech světa může vlna veder v Evropě zvýšit pravděpodobnost výskytu dalších vysokých teplot ve stejné oblasti, protože vysušuje půdu.
Pokud je v půdě určitá vlhkost, část sluneční energie se spotřebuje na odpařování vody, což vede k mírnému ochlazení. Když však jedna vlna veder zlikviduje téměř veškerou půdní vlhkost, při příchodu další vlny horkého vzduchu už se z půdy odpařuje jen málo. Více sluneční energie tak spálí povrch a zvýší teplo.
