Vědci zaznamenali zásadní změnu v chování Jižního oceánu. Voda, která se kolem Antarktidy desítky let stávala čím dál sladší, se od roku 2015 začala nečekaně a rychle zasolovat. Tento obrat urychluje tání mořského ledu a narušuje klimatické rovnováhy.
Zatímco dříve čerstvá povrchová voda fungovala jako izolační vrstva chránící led před teplem z hlubin, vyšší slanost tento štít oslabuje. Teplejší voda se nyní dostává k povrchu snáz, rozpouští led zespodu a brání jeho opětovnému růstu. Výsledkem je bezprecedentní úbytek mořského ledu.
Led ustupuje a oceán se otevírá
Od roku 2016 Antarktida ztratila množství ledu odpovídající rozloze Grónska. V zimních i letních měsících byly opakovaně překonávány rekordy v rozsahu ledové plochy a tento trend dosud nepolevil. Kromě toho se vrátily polynye – rozsáhlé otvory v mořském ledu, které se naposledy objevovaly v 70. letech.
Polynya nad Maud Rise byla v letech 2016 a 2017 čtyřikrát větší než Wales. Její návrat naznačuje, že oceán ztrácí dřívější stabilitu. Místo oddělených vrstev vody tu dochází k masivnímu vertikálnímu promíchávání – teplo jde nahoru, led taje, a ještě víc tepla se vstřebává.
Vědci mluví o zlomu
Podle hlavního autora studie Alessandra Silvana ze Southamptonu jde o „nebezpečnou zpětnou vazbu“. Méně ledu znamená víc tepla v oceánu, což způsobí ještě rychlejší tání. Studie upozorňuje, že systém se může přesunout do trvale slaného a málo zaledněného stavu.
Data navíc ukazují, že změny v Jižním oceánu nevznikají jen kvůli atmosféře, ale souvisejí přímo s oceánskými procesy. Dosavadní modely předpokládaly pokračující „sládnutí“ a tím i stabilnější led. Místo toho došlo k rychlému obratu, který nikdo nečekal.
Technologie odhalují nové souvislosti
K zásadnímu zjištění přispěla kombinace satelitních dat Evropské vesmírné agentury a podmořských robotických plováků. Díky nim vědci sledují teplotu a salinitu od hladiny až do hloubek v reálném čase. Tyto nástroje umožnily potvrdit, že jde o systémovou změnu, ne o výkyv.
Výzkum zároveň ukazuje, že mořská sůl hraje v klimatickém systému větší roli, než se předpokládalo. Pokud se ukáže, že jde o tzv. kritický přechod, může být návrat k předchozímu stavu nemožný.
Důsledky zasáhnou celý svět
Mořský led odráží sluneční záření. Když mizí, oceán se ohřívá a podporuje extrémní počasí. Děje se to rychleji, než varovaly klimatické modely, a dopady už cítíme globálně. Co se děje u Antarktidy, nezůstane jen u ní – přepisuje to rovnováhu celé planety.