Prasečí ledviny transplantované lidem už nejsou sci-fi ani vzdálený slib. V USA běží klinická studie, která má ověřit, jestli geneticky upravené orgány dokážou bezpečně fungovat v těle živých pacientů a pomoci vyřešit dlouhodobý nedostatek dárců.
Chirurg Robert Montgomery z transplantačního institutu NYU Langone říká, že první transplantace v rámci studie už proběhla a další se čeká v lednu. Úvodně má prasečí ledviny dostat šest pacientů, přičemž orgány prošly deseti genetickými úpravami, které mají snížit riziko odmítnutí. Pokud by americký regulátor FDA dal zelenou, studie se má rozšířit o dalších 44 transplantací.
Cílem je překlenout zásadní problém: lidských orgánů je málo a čekací listiny jsou pro řadu lidí rozsudkem smrti. V Británii podle údajů NHS Blood and Transplant za posledních deset let zemřelo nebo bylo ze seznamu vyřazeno přes 12 tisíc lidí dřív, než se k transplantaci vůbec dostali. Do současné studie proto vybírají pacienty, kteří nejsou vhodní pro standardní transplantaci ledviny, případně mají tak špatnou prognózu, že do pěti let s větší pravděpodobností zemřou nebo se transplantace nedožijí.
Montgomery má k tématu i osobní vztah. Má dědičné srdeční onemocnění dilatační kardiomyopatii, kvůli které zemřel jeho otec i bratr. Sám prodělal sedm zástav srdce, jednu z nich následovalo měsíční koma, a v roce 2018 podstoupil transplantaci srdce. Právě zkušenost čekatele podle něj mění perspektivu toho, jak nepravděpodobné může být dostat se k orgánu včas.
Transplantační medicína se snaží zvyšovat počet dostupných lidských orgánů různými cestami. Montgomery připomíná domino párované transplantace ledvin, kdy se řetězí dárci a příjemci tak, aby se k sobě hodili i lidé s původně nekompatibilními dárci. Zmiňuje také používání orgánů od dárců s hepatitidou C, kdy se infekce po transplantaci léčí, a sám přijal srdce s pozitivním statusem na hepatitidu C. I tak ale říká, že tyhle postupy problém jen „záplatují“ a počet čekajících roste rychleji.
Zásadní zlom podle něj přinesla možnost geneticky upravovat prasata. Xenotransplantace se sice zkoušela desítky let, ale teprve genové editace otevřely cestu k orgánům, které nejsou hned odmítnuté. Montgomery v roce 2021 provedl první transplantaci geneticky upravené prasečí ledviny člověku, tehdy šlo o příjemce s mozkovou smrtí, což ale poskytlo důležitá bezpečnostní data pro přechod k živým pacientům.
Montgomery věří, že prasečí orgány mohou být jednou dokonce lepší než lidské, protože se dají dál upravovat tak, aby je imunita snáz tolerovala. Výzkumy podle něj ukazují, že kombinace ledviny s prasečím thymem, který souvisí s vývojem imunitních buněk, může toleranci zlepšit a do budoucna by mohla snížit potřebu léků proti odmítnutí, nebo je dokonce odstranit úplně. Zároveň připouští, že ne všechny orgány jsou stejně slibné. Ledviny a srdce vypadají nadějně, plíce jsou složitější a u jater je pořád otázka, jestli budou fungovat.
Prasečí orgány už dostalo několik lidí, většina z nich byla těžce nemocná. Někteří museli mít orgány vyjmuté a někteří zemřeli, ne vždy ale kvůli komplikacím po transplantaci. Montgomery říká, že v současnosti žijí dva příjemci prasečích ledvin, kteří orgány stále mají. A dodává, že kdyby někdy potřeboval další transplantaci, prasečí srdce by sám zvažoval, i kvůli svým dětem, které nesou stejnou genetickou zátěž.