Líbání má mnohem hlubší kořeny, než naznačují romantické příběhy. Nový výzkum ukazuje, že dávní předci dnešních lidí a velkých lidoopů se dotýkali ústy už před více než 21 miliony let. Pro vědce jde o překvapivě starý návyk, který spojuje člověka s celou řadou dalších živočišných druhů.
Tým biologů a antropologů nejprve přesně určil, co vlastně znamená „polibek“. Oddělil přenos potravy od vědomého ústního kontaktu. Když měli tuto definici, začali porovnávat chování dnešních primátů a postupně skládali evoluční historii. Do modelu zadali miliony simulací, aby zjistili, kdy se tato forma komunikace pravděpodobně objevila.
Podle výsledků líbání vzniklo u společného předka člověka, šimpanzů, goril a orangutanů. Autoři práce tvrdí, že „je pravděpodobné, že poslední společný předek lidstva a ostatních velkých opic líbal“. Jde o návyk, který se následně rozvíjel různě. Některé linie primátů ho ztratily, jiné si ho naopak osvojily znovu.
Chování odpovídající vědecké definici polibku pozorovali vědci i u řady dalších druhů. Polární medvědi podle autorů „lížou s velkou vervou“, vlci se zdraví dotykem tlam, u albatrosů jde o jemné tření zobáků. Přesto se výzkumníci soustředili hlavně na primáty, protože právě od nich vede linie k člověku i k dávným homininům.
Z výsledků vyplývá, že polibky nejspíš nechyběly ani neandrtálcům. Některé studie ukazují, že se lidé a neandrtálci dělili o stejný orální mikrob, což naznačuje dlouhodobý kontakt slin. „Museli si je vyměňovat po stovky tisíc let poté, co se oba druhy rozešly,“ uvedla jedna z autorek.
Proč líbání vzniklo, ale věda stále přesně neví. Jedna z teorií říká, že vychází z dávného zvykového předávání potravy mezi matkou a mládětem. Jiná zdůrazňuje roli chemických signálů, které mohou sdělit zdraví, imunitu i vhodnost partnera. Polibek může také posilovat sociální vztahy. Jisté je zatím jen to, že nejde o výstřelek moderní romantiky, ale o velmi staré primátí dědictví.