V listopadu 1970 narazil muž se dvěma dcerami v odlehlém údolí Isdalen nedaleko norského Bergenu na ohořelé tělo neznámé ženy. Neměla u sebe žádné doklady a z jejího oblečení někdo odstranil štítky. Podobně zmizely identifikační znaky z dalších osobních věcí. Policie netušila, koho našla. Následující vyšetřování přineslo více otázek než odpovědí. Napsali o tom BBC a Medium.
Žena cestovala po Norsku a dalších evropských zemích pod několika falešnými identitami, platila hotově a opakovaně střídala hotely i pokoje. Svědci si pamatovali její tmavé vlasy, mezeru mezi předními zuby nebo výrazný cizí přízvuk. Hovořit měla anglicky a několika dalšími evropskými jazyky.
Důležitou stopu přinesly dva kufry, které policie nalezla na nádraží v Bergenu. Uvnitř byly paruky, oblečení s odstraněnými značkami, zahraniční měny a zápisník obsahující kódované poznámky. Vyšetřovatelům se podařilo zjistit, že zápisy souvisely s jejími cestami. Neobvyklé chování postupně vyvolalo podezření, že mohla pracovat pro některou ze zpravodajských služeb.
Norsko bylo během studené války strategicky významnou zemí Severoatlantické aliance (NATO). Později odtajněné dokumenty ukázaly, že norská tajná služba prověřovala možnost, zda žena nesledovala tajné testování protilodní střely Penguin. Jednoznačný důkaz o její špionážní činnosti ale nalezen nebyl. Objevily se také teorie o napojení na zahraniční rozvědky nebo radikální organizace.
V horách ji měli doprovázet dva muži
Záhadou zůstaly okolnosti samotné smrti. Pitva odhalila otravu oxidem uhelnatým a přítomnost léků na spaní. Vyšetřovatelé případ uzavřeli jako pravděpodobnou sebevraždu. Pochybnosti však přetrvaly kvůli falešným identitám a dalším neobvyklým okolnostem.
Po desetiletích přinesla nové informace moderní věda. Izotopová analýza jejích zubů a čelisti naznačila spojení s oblastí Norimberku v Německu. Odborníci zároveň přehodnotili její předpokládaný věk. V době smrti jí pravděpodobně bylo kolem čtyřiceti let.
Objevilo se také svědectví muže, který tvrdil, že v horách potkal ženu odpovídající jejímu vzhledu. Následovali ji dva neznámí muži a podle svědka působila vystrašeně. Setkání však nedokázal přesně časově zařadit.
Ani více než půl století po nálezu těla není známé její skutečné jméno. Stejně nezodpovězená zůstává otázka, proč používala tolik falešných identit, co v Norsku skutečně dělala a zda zemřela vlastní rukou. Žena z Isdalu tak zůstává jednou z nejpodivnějších nevyřešených záhad moderního Norska.